Výlet do kraje Jana Sladkého Koziny

Přesto, že jsem do tohoto kraje jezdil od útlého dětství, v Horšovském Týně jsem nikdy nebyl. Přičítám to tomu, že v době mého dětství byl Horšovský Týn stejně jako okolí Plzně součástí Velkoněmecké Říše a do Domažlic se jezdilo přeshraničním územím. Uvítal jsem proto nápad uspořádat do tohoto kraje zájezd a rád jsem se jej zúčastnil.

Jak je již zvykem klubu ALEN, přenechali jsme starost o tento zájezd našim dobrým známým a přátelům Jiřímu a Mileně, kteří se svého úkolu zhostili profesionálně.Odjezd z Prahy směrem na Plzeň a dále do Horšovského Týna proběhl standardně a dopoledne jsme již vycházeli z autobusu a fotili ze všech stran malebné městečko se svými renezančními domy.

Bez velkého otálení jsme se vydali na prohlídku zámku, který na nás udělal náležitý dojem svou renesanční přestavbou z raně gotického biskupského hradu. Jako perlička se po prohlídce projevil nález tajemné paní v rokokovém kostýmu, vyobrazené v jednoduchém rámu v chodbě mimo prohlídkovou trasu. Na dotaz na tajemný portrét nám bylo sděleno, že je to pozůstatek filmování na zámku - posloužil filmařům jako dekorace - kopie obrazu paní Perchty z Třeboně. Pro bezcennost byl ponechán ve vedlejší chodbě.

Po načerpání materiálů v informačním středisku jsme odjeli na Baldovskou výšinu, místo s dalekým rozhledem, odkud je dobře vidět celé okolí domažlicka i s přilehlou částí Šumavy, Českého Lesa a částí Böhmerwaldu, ležícího v blízkém Bavorsku. Je odtud vidět i kaplička s kloboukovitou střechou u Spáňova, kde byl podle pověsti nalezen kardinálský klobouk. Výšina u Baldova byla totiž pozorovacím stanovištěm kardinála G. Cesariniho při bitvě s husity u Domažlic r. 1431, která měla probíhat právě v prostoru mezi Baldovem a hradem Rýzmberkem. K bitvě však nedošlo, protože se křižáci zalekli zpěvu husitů a uprchli i s kardinálem zpět do Bavor. Kardinál v hrůze odhodil svůj plášť, klobouk i papežskou listinu k zahájení křižáckého tažení.

Půl hodiny trvající procházku z návrší do Domažlic jsme s chutí přivítali, protože počasí nám přálo a červnová příroda se k nám chovala vlídně. Po příchodu do Domažlic nás však dohnal kratší deštíček, při kterém jsme se rozeběhli po městě. Někteří z nás se jali putovat po památkách - muzeum, radnice, věž apod., někteří zvolili občerstvovací program, neboť oficielní přestávka na jídlo nebyla v programu.

Dalším zastavením našeho putování byl Kozinův statek v Houjezdě - ukázka selského stavení v dobovém kontextu 18. století. V Klenčí pod Čerchovem jsme navštívili Baarův dům na náměstí, památník slavného chodského spisovatele, a obchod s chodskou keramikou a jinými suvenýry, odkud bylo těžko některé návštěvnice dostat. Nicméně únava a další program byly silnější, a tak jsme mohli navštívit poslední cíl našeho putování, a tím byl Baarův pomník na Výhledech. Toto místo je již od roku 1938 kultovním zastavením všech, kteří se na Chodsku chtějí setkat s historií a cítit národní povědomí Čechů. Tento pocit nás provází (alespoň nás, kteří jsme zažili ty horší stránky naší nedávno minulé doby) při návštěvách podobných míst, kterými šly „dějiny našeho života“.

„Pane Bože! Všecky struny v srdci mém již popraskaly, jedna jediná mi zbyla. Miluješ-li mě, dej, abych směl na ni zahrát píseň o lásce k této tvrdé kamenité zemi.“ J. Š. Baar

Milan, červen 2008