|
ALEN Praha Rekondiční pobyt ve Svratce na Vysočině 16. - 23. října 2010 Byla nás malá přehledná příjemná parta. Vyrazili jsme v sobotu 16. října vláčkem do Žďáru nad Sázavou a odtud ještě kousek popojeli autobusem do Svratky. Všichni jsme tu byli poprvé, ale z hotelu Svratka se o nás postarali od první chvíle, tak nebylo možné zabloudit. Zavazadla i některé hůře chodící členky odvezlo auto přímo od zastávky autobusu skoro až do pokoje. Ostatní jsme statečně šlapali, cesta byla městem a pak přírodou do kopce, zdála se nám dlouhá, ale po týdnu pobytu jsme našli zkratky a cesta se nějak zkrátila ...? Seznámili jsme se s provozem hotelu, ubytovali se, našli restauraci, kavárnu, jídelnu, kongresový sál, tělocvičnu, posilovnu, masérnu a hlavně - bazén. Ale přijeli jsme na Vysočinu a těšili jsme se na turistické trasy a výšlapy. Tak hned první odpoledne jsme vyrazili na Karlštejn - pravda až tak daleko jsme nešli, po 2 km chůze jsme přišli ke krásnému červenému loveckému zámečku v rokokovém stylu, kterému se říká Karlštejn. A po procházce jsme vyzkoušeli ještě před večeří bazén. Po dobré večeři jsme už jen čekali na návštěvu z Brna a večírek mohl začít. Zdena, Pavel a Jana s námi zůstali i v neděli a provedli nás (místy i provezli) mezi kopci a skalami, přes Milovy do Blatin (kde je naše oblíbená kavárna HOFR - Ať je léto nebo zima, u Hofra je vždycky prima), ukázali nám koně a pak nás spolu s Janou dopravili zpátky ke Šlechtům na oběd. Večerní plavání v bazénu jsme si nenechali ujít ani po celodenním chození. V pondělí nám začaly procedury - denně ranní rozcvička, které se ujmula Jana (jednou ji vystřídala Hranulka), klasická masáž, vířivá koupel, případně ještě dle individuálního přání nebo potřeby další procedury. Mezi tím jsme po skupinkách hledali Cínovou cestu, Zkamenělý zámek a Cikánku - a našli! Našli jsme i pár hříbků a babek - ještě není tak velká zima. Počasí nám vůbec přálo, byl krásný podzim, příroda barevně vyladěná, sluníčko ty barvy prosvětlovalo a moc pěkně se chodilo po lese. Ovšem do bazénu jsme se stejně denně těšili - zrovna tak jako na karetní večery, které byly moc veselé. V úterý po rozcvičce jsme se vydali na delší túru na nejvyšší vrchol Devět skal (836 m). V plánu bylo ujít celkem 12 km. Do cíle jsme došli brzy a nadšeně. Někteří nadšenci vyšplhali až na vrchol skály. I přes odpočinek pod vrcholem byla cesta zpátky přes Křižánky unavenější a zavírací den v hospodě nás zaskočil. Hladoví jsme vyrazili na poslední 2 km k domovu. A kam jinam než do bazénu. Středa byla opět ve znamení procedur a také návštěv, posezení u kávy a odpočinku. Těšili jsme se na druhý den na výlet mikrobusem. Není vždycky svátek, natož ve čtvrtek - ráno napadlo trochu sněhu, řidič mikrobusu nejspíš zaspal, potom dostal špatné informace a nakonec píchl kolo a přijel s hodinovým zpožděním. Tak jsme velké plány trochu zmenšili a jeli do Žďáru nad Sázavou. Navštívili jsme zámek, Muzeum knihy, Zelenou horu, hospodu a cukrárnu. Poslední den pátek - opět procedury, ranní cvičení, plavání v bazénu a krátké vycházky a odpočinek mezi léčením. Závěrečný večírek už byl jen příjemnou tečkou za pohodovým pobytem v dobré partě. Sobotní cesta domů uběhla rychle a teď už můžeme jen vzpomínat. Naďa hodnotila "sedm dní v klidu a pohodě, v dobré náladě a porozumění", Hranulka, která s námi byla poprvé, napsala "Díky za krásně prožitý týden". Díky všem, kteří se o to zasloužili - účastníci pobytu byli skvělí, hotel Svratka - paní Renata Páralová byla velmi starostlivá a vstřícná, stejně tak její kolegyně, které ji v recepci střídaly, paní Filipiová - masérka nám dělala pomyšlení, jídlo bylo výborné a vydatné, ubytování pohodlné. Olga napsala, že celý týden pobytu neměl chybu. Já myslím, že jednu měl - moc rychle utekl. Pobyt byl financován z grantu Městské části Praha 2 v oblasti zdravotnictví. Finanční příspěvek poskytla také a. s. RWE Transgas prostřednictvím Konta Bariéry. Děkujeme. Daniela K e l i š o v á |