|
Z KRAKONOŠOVA DENÍKU /Strážné/ 3. - 6. září Čtvrtek 3. 9. 13,00 Sojka informátorka hlásí nezvyklý pohyb na Strážném – skupina 17 žen a jediného muže prý táhne od autobusu k Horskému domovu v Herlíkovickém Strážném. 14,30 Pozor, pohotovost!! Tejdě skoro ušecky šmejdí po Strážném a že prý kde je tady ňáká hospoda?? Že by hygienická inšpekce z Prahy?? Sojka kalupem varuje majitele ušech občerstvoven a kde to stihla, hnedky zauřeli. Jen v bistru u horskejch vlků neuěří, nezauřeli, neutekli – dokonce rakuičky ke kafi nabídli (nebylo to tajné znamení??? ..ale zasejc uěnečky teda neměli ) 16,45 Tož inšpekce v mém rajónu to nebude, sojka – spojka raportuje, že téměř ušecky ženský (mužský zatím uniká kontrole) po náuratu z hospody ňák diuně poskakujou po koberci herny, dokonce se po něm válej, všelijak tou námahou vzdychaj a funěj....a nutí je k tomu ňáká tajemná sokolka Hanka (cejtím ze sojčina štěbetu žárlivost k týdle slaunější ptačí sortě ) dovezená prej za tím účelem až z Verchlábu jakousi Anče ...( už je i na mě těch ptačích samiček příliš!!!) 18,00 A tejkonc už zas prej baští, tentokrát rounou v Horským domově, kerkonošskou bramboračku s houbama z mýho lesa!!.. a kuřátko s rejží, hmm... a jak si to pochvalují ... no jo, vopraudu, jejich spokojený pomlaskávání táhne až ke mně, až se mi sliny sbíhaj... 21,00 Sojka hlásí konec služby, všude mrtvo a ticho, jen v ubytovně Vilka bliká suětýlko, koukáme vokýnkem a ono tam ňáký chlapisko rukama hněte a mačká nahý záda a kerčky pruních dobrovolnic a ušelijak je poplácává... prej masáže... no něco takovýho si ani Trautenberk nedopřával, to sou mi móre-sy.... Kubo, Anče, viďáli ste to někdy???
Pátek 4. 9. 8,00 Sojka zaspala!! Dyž usedla na smrk před Horským domovem, byli tam už ušickni vzhůru a co byste řekli?? Pár ženských se už zasejc mátožilo na tom koberci, ranní rozcuička tomu řikaj, na chrastí bych je místo toho poslal, to by bylo užitečnější! Ale ušechny ne, některý neustaly se slepicema, ale až se sojkou a dostaly za to od velitelky Danielky napomenutí, jo, to jim patří, to jim přeju . A pak zase ušecky hrrr ke stolu, jako dyby tejden nejedly. A ta snídaně, to mám voči naverch hlavy: šunčička, salámek, sejreček, krémovej jogurtík s marmeládou a takovým tím kukuřičným smetím...kafíčko, mlíčko i čajíček...na parádu jedlý jeřabinky a arónie z mý horský zahrádky... to už ani ta má sojka nemohla vydéržať a vodlítla si někam na bobule. 9,30 A tejdě se musíme se sojkou rozdělit, abysme to ušecko uhlídali! Voni se ty ženský taky rozběhly jako dyž do urabců střelí! Někeré zas na ty masááže, vostatní šmejdit mi v rajónu, kolem hospody až na Ferru to uzali, ten jedinej muskej statečně s nima....a pak až kus dál na ranč, jénže...tam sou ve vohradách koně a taky tak rohatý vouce, prej čertouský se menujou a tak měli paničky i panáček utrum...a pěkně se urátili a rači do hospody zapadli, no, to jim vostatně šlo ze ušeho nejlíp . 14,00 Vepřoknedlozelo, piuko i dopolední masáže jim naurátily sílu a už zasejc se sojkou nevíme, kam dříu... Sojka letí k Vilce, asi tajně doufá, že i na ni se dostane a že jí ten pjeknej muskej namasíruje ty její ulítaný perutě...a já zas musím vopatrně z hustýho podrostu sledovat ty ráno namasírouaný, co se zasejc vydaly do mejch hor. Tejkonc na druhou stranu, ke Kopeckejm vomerknout ty jejich kobylky a přes Šestidomí až na Krásnou pláň a furt dál táhly baby jedny, já už sotva škobertal a tak sem na ně spustil lijavec. Houby platný mně to bylo, zalezly pod stromy, pod paraplata a do pršiplášťů...tak sem toho rači nechál, škoda námahy. Dyž pak marně kroužily vokolo Struhadel, narafičil sem tam honem ňáký značky, aby mně tu nebloudily do soudnýho dne a tak sem si je konečně nasměroval dolejc ke Zvoničce. To už věďály, kde sou a metelily si to k tomu svýmu Horskýmu domovu u kostelíčka. A tam se potkaly s těma, co mazaly eště dál (Evča a Marcelka jim řikaly), do Špindlu dokonce a lanovkou na Pláň, no to už bylo na mě moc, na ně sem jen jedním vokem mrknul a pořádně sem je polil, že mně přiďály práci a tak ta promočená a promrzlá Marcela navlíkla na nohy suchý tričko místo mokrejch kalhot a tak se doplahočila až domů. No to dyž sem pak viďál, tak sem se smíchy málem potrhal, až se z toho zvedl fujavec, že se stromy vohejbaly no a asi sem si i trochu ucvrknul, no, a už to bylo, a lilo a lilo, nedalo se přestat a tak lilo celou noc a eště ráno a furt dál... Horský
domov nemá chyby, mně se tady hrozně líbí. 20,30 Jo a eště abych nezapomněl, dneska se tu vobjevila ňáká doktorka a teď jim povídá něco moooc zajímavýho asi, ušecky poslouchaj, konečně chvíli nebrebentěj a já mám trochu klid. A taky se něco novýho dovím, no paliativní péče, Kubo, Anče, slyšáli ste vo tom??? Esli sem vás sem neměl taky poslat, aspoň byste věďáli, jak se vo mně na mý starý kolena postarat. Paní doktorka povídá moc zajímavě a taky už má ňákej pátek a to byste koukali, jak jí to běhá po kopcích, skoro nikdo jí nestačí.
Sobota 5.9. 9,00 Musím přiznat, že s tím peršením sem to ve svým rajónu trochu přehnal....a eště k tomu sme dnes se sojkou zaspali voba, už toho hlídání těch neposednejch cizinek máme plný zuby i zobák. A tak sme dnes přišli nejen vo cvičení, ale i vo snídani, tý sme zmerčili až konec...prázný hernky i talíře, vyblízanej jogurt...je vidět, že to těm paničkám z města tady suěčí a že jim chutná náramně. Dopoledne s nima ale byla nuda, zalezly si do pokojů a že prej dokud nepřestane chlejstat, nic nebude. Jen ten masér měl furt plný ruce práce, ten si to teda užíval, to jo, na mý starý shrbený záda mu žádnej čas nezbyl, natož na sojčí tenkej krček! 12,00 Naštěstí ale neměly vobjednanej voběd, tak je hlad z těch jejich pelechů vyhnal. No, musím přiznat, že sem tomu trochu pomoh, malinko sem přiškrtil nahoře kohoutek, ale jen se rozběhly, zase sem to spustil a celý vodpoledne sem s nima takle laškoval. V dešti došli (šel s nima i ten jedinej muskej, měl bych chuť mu řikat Adam, páč byl jedinej chlap široko daleko a navíc patřil k Evě, ale bohužel, von to byl Pavel) až do lomu a na Hříběcí boudy a tam zasejc hrrr ke stolům a baštit a baštit: bramborový placky se sejrem nebo česnekem, ty mlsný dokonce banááán se šlehačkou, čokoládou a ajrkoňákem, a pívo a kafe a vůbec, vyjedli skoro celou hospodu, ani ten Trautenberk by tolik sežrat nedokázal. 14,30 A pak zasejc na déšť, ale postupně ty háklivější vodpadaly a vodpadaly až jen malá partička došla k Husím boudám. Trochu sem se smiloval a zas ten kohout přivřel, dyž ta Marta, co je furt po těch kop-cích tahala, jim ukázala moji podobenku na stromě, jak se vodbočuje k Husinám a pověděla jim pěkně, že se to tam menuje U vobrázku a dříujejc že se tam řikalo U Krakonošova kvítí, poněváč pod mým vobráz-kem bejvaly dycky suchý horský kuěty. 21,00 Tejdě to vypadá, že se už nic nesemele, ušecky seděj v jídelně u stolu a maj prej závěrečnej večírek, mejdan tomu řikaj, ale to jim teda neuěřim ani náhodou, dyž je tu na horách nějaká mládež, tak to ty mej-dany teda vypadaj ouplně jináč... Todle je jen takový posezení na rozloučenou, páč zejtra už prej jedou zpátky do Prahy a dovíkam eště. No, tak si teda se sojkou odfouknem, starostí s nima bylo dost, ale zábavy nakonec taky, to nemůžem zapřít.
Neděle, 6.9. 8,00 Ani poslední ráno si ty Alenky, jak si ušecky řikaj, nevodpustily tu svou rozcvičku, zase jim před-cvičovala Iva a mně i sojce se to moc líbilo, šak sme si dnes na to přiustali a trochu sme se protááhli s ni-ma! A teď už zasejc seděj u snídaně a dávaj si ušecky ty naše kerkonošský dobroty, prej na rozloučenou. Abysme se v dobrým rozešli, rozehnal sem trochu ty mračna, šak sou mi za to uděčný. Dyť furt dumali, jak se v tom merholení dostanou dolů, dokonce taksíky chtěli kdesi vobjednávať, tak sem jim to kapánek ulehčil, za to, že mně tu žádný škody v rajónu nenapáchali. 13,00 Spojka sojka mi cvrliká, že můžem jít po svých, že ty Pražandy už opustily Domov a táhnou Ka-ménkou na Verchláb. Takže nám končí sledovačka a začíná nedělní siesta. Určitě se nevrátí, už je vidím, jak se vrhnou ve Verchlábu do cukráren, možná i nějaké muzeum obhlídnou a parkem protáhnou, ale to už není naše starost. Takže, milé Alenky, vzpomínejte na ty naše hora v dobrým, my na vás budeme taky a zase nám někdy přijeďte zpříjemnit víkend.
Hodně štěstí a hlavně zdraví vám z Kerkonoš přeje Krakonoš a jeho sojka-spojka.
Z Krakonošova diktátu přepsala Marta z Verchlábu.
|