Náš říjnový výlet na Orlík, Zvíkov, Vráž u Písku a Písek - s detektivní zápletkou.

Je první říjnová neděle, a když na výlet se Sommerovými, tak sedmá hodina ranní "to jistí". Brrr. Je tma, na hodinkách mám 6.50 h. a všechny jsme na určeném stanovišti - prostě vzorné ALENky. Abych neopomněla pány - byli čtyři.
Náš průvodce pan dr. Sommer nás vítá vlídnými slovy v příjemně vytopeném luxusním busu a - vyrážíme. Začíná šustění sáčky a ubrousky a to je znamení, že se opravdu jedná o výlet se vším všudy - řízky provoněly celý bus.

První zastávkou byl zámek Orlík, kde nás čekala prohlídka s příjemnou paní průvodkyní.
První písemné zmínky o Orlíku pocházejí z let 1230 - 1251, z dob vlády Václava I., kdy je v archivních zprávách zmiňováno clo na Vltavě u Orlíka, který byl v té době jen dřevěným hrádkem, postaveným na strmé skále jako orlí hnízdo. A odtud právě pochází název zámku.
První patro zámku přehledně seznamuje s historií zámku i historií orlické větve rodu Schwarzenbergů. Vysokou dokumentační hodnotu mají vystavené obrazy, rodokmeny a zejména rozsáhlá sbírka řádů a vyznamenání, které příslušníci rodu obdrželi za své služby diplomatické, i vojenské. Obzvláště řády a vyznamenání zakladatele rodu maršála Karla Filipa jsou historicky unikátní. Mezi nejzajímavější řády patří Řád zlatého rouna, jenž se v orlických sbírkách objevuje celkem šestkrát.
Lov a hon patřily vždy neodmyslitelně k životu na Orlíku. V "puškové chodbě" se nachází nesčetné množství vystavených loveckých trofejí, ale hlavně přes 300 kusů loveckých pušek, z nichž mnohé představují mistrovské práce předních evropských, ale rovněž i českých puškařů.
Naprosto úchvatně na nás zapůsobil dřevěný vyřezávaný strop v Teskově sále od řezbáře Jana Tesky, bratrance Mikoláše Alše. Za svou práci obdržel Teska stříbrnou medaili na Zemské jubilejní výstavě v Praze.

Další zástavka - "bonusová", je v Miroticích, rodišti Mikoláše Alše. Náš průvodce domluvil "krátkou" návštěvu v jeho rodném domě - v Alšovně - s místní průvodkyní. To, co se tam dělo, to se nedá vyjádřit. Kdo nezažil, neuvěří. Mladá, asi 30ti letá průvodkyně povídala a povídala a kdyby jí pan dr. Sommer "nezabrzdil" s tím, že máme toho hodně ten den ještě před sebou, tak by snad mluvila ještě teď. Nikdo z nás nepochopil, kolik vědomostí i pikantností ví o tomto Mistrovi a s jakou láskou a upřímností o něm hovoří - jako by patřil přímo do její rodiny!
V suterénu domu byla ještě výstava loutek Matěje Kopeckého, který se narodil v Libčanech, ale několik let tvořil právě v Miroticích. Tuto výstavku jsme chtěli vynechat, protože nás čas opravdu "tlačil", ale o tom mladá průvodkyně nechtěla ani slyšet. Vše jsme si tedy prohlédli a plni dojmů pokračovali v naší naplánované trase.

Ještě před obědem jsme krátce navštívili hrad Zvíkov. Tady, již bez průvodcovské služby, jsme si prohlédli nádvoří hradu, soutok Vltavy a Otavy v jedinečných barvách podzimu a těšili jsme se na oběd.

Bus nás odvezl do nedalekého Zvíkovského Podhradí. V příjemném prostředí hotelu, s rychlou a velice vlídnou obsluhou jsme se dobře naobědvali. Snad každý po dobrém obědě si objednal "malé pivo" a posilněni jsme pokračovali do malých, zato krásných lázní - Vráž u Písku.
Zámek, který je hlavní budovou lázní, byl postaven v roce 1875 v novogotickém stylu českým šlechtickým rodem Lobkowiczů. Tato stavba se stala základem pro rehabilitační lázeňské sanatorium, které bylo založeno českým neurologem profesorem Vítkem v roce 1936. Již od svého začátku se specializuje na lázeňskou rehabilitaci nervových chorob a později také na pohybové ústrojí.

Shodli jsme se na tom, že tato krásná stavba nám připomíná zámek Hluboká nad Vltavou. Oáza klidu v zámecké zahradě na nás velmi zapůsobila. V krásném prostředí zámecké kavárny jsme si objednali skvělou kávu se zákuskem a zámeckou zahradou došli zpět k autobusu.

Poslední naše zastávka - Písek.
Největší zajímavostí Písku je bezesporu kamenný most, který byl postaven patrně ještě před rokem 1300 a dnes je nejstarším dochovaným kamenným mostem v Čechách.
Historické jádro města je chráněno jako městská památková zóna. Dochovaly se značné úseky městských hradeb s baštami. Místem, kde stála jedna ze tří bran, zvaná Putimská, vstoupíme do města. Brána je již dávno zbořena, zůstala pouze půlkruhová nárožní bašta, jež ji ochraňovala, a pak dům U koulí, který k bráně těsně přiléhal. Odbočíme-li uličkou nazvanou Drlíčov, projdeme kolem starobylých domů až k západnímu průčelí děkanského kostela.
Bylo by toho hodně zajímavého k vidění, ale bohužel brzy se začne stmívat a my budeme muset myslet na zpáteční cestu domů.

Tak - ještě nesmím zapomenout na slíbenou detektivní zápletku:
Když jsme přijeli do Písku, rozdělili jsme se na několik skupinek. Někdo zůstal s panem doktorem Sommerem, aby se ještě dozvěděl něco z historie, někdo šel sám a já s mojí kamarádkou a s Naďěnkou a Zlatkou jsme se vydaly na obhlídku města. Došly jsme na náměstí a v tom moje kamarádka povídá: "Podívej, co to tu leží" - na lavičce byl klíč. Ale nebyl to jen tak obyčejný klíč od dveří, ale klíč, který měřil na délku nejméně 30 centimetrů a vypadal, jako by byl od nějaké brány či hradu. Co s ním? Říkám: "Tady bude někdě skrytá kamera, nech ho ležet". Ale "akční" Zlatka klíč vzala a že ho musíme odevzdat na policii. Nakonec po dlouhém hledání správného místa ho odevzdala v městském muzeu, tam prý jí paní řekla, že už klíč shánějí od včerejšího dne, že patří k věži Děkanského kostela a někdo jim ho odcizil.
Ale to jsme šly mezitím s mojí kamarádkou napřed a prohlédly si historické centrum města. Došly jsme až k Děkanskému kostelu, u kterého stojí pán a směje se na nás. To jsme ale netušily, že je to věžný z kostela a už dostal "avízo" z muzea, že se klíč našel. Jééé a my jsme si myslely, že se mu líbíme a proto se na nás tak směje. On si totiž myslel, že jsme to my, co mu neseme klíč, chacha! Nakonec nás oslovil a bylo nám jasné, proč ten usměv. Když jsme si vše vysvětlili, utíkal do muzea pro klíč. Prostě Zlatka odvedla skvělou práci! Nevím, jestli jí čeká nějaká odměna, ale měla by. Alespoň doživotně výstup na kostelní věž zdarma :o)

Náš výlet se vydařil i přes jednu malou chybičku, kterou Sommerovi nezařídili - sluníčko, takže prosíme za celé naše sdružení - domluvte na příště pár hřejivých paprsků :o))))
Díky, Sommerovi, za všechny ALENky - bylo to prima!

Fotky z výletu opět na: www.eweline.rajce.net