|
Život stojí za to žít
Jsem matka dvou
zdravých dětí, babička tří chlapců a jedné dívky. Nic ohromujícího nebo
zničujícího se mi nikdy nestalo. Jsme prostě taková normální rodinka. Do České
republiky jsem přišla z Anglie asi před 45 lety, zamilovaná do jednoho českého
chlapce, a mohu říci, že jsem nikdy nelitovala.
Můj příběh začal
před pěti lety, kdy jsem šla na své regulérní preventivní vyšetření prsů
mamografem. Jen pro svůj klid a ujištění, že je vše v pořádku. A opravdu bylo.
O několik měsíců později jsem si ale našla bolavé místo na pravém prsu. Trochu
jsem se bála, a tak jsem šla hned navštívit svého gynekologa. Doktor mě
prohlédl a řekl, že to není nic vážného, ale pro jistotu mě poslal k prsnímu
specialistovi. Ten byl stejného názoru jako můj lékař. Kvůli absolutní jistotě
mě však poslal na další vyšetření. Tím to všechno začalo.
Mladá lékařka,
která mi sonografické vyšetření prováděla, potvrdila, že moje pravé prso je
zdravé. Když však přišlo na
čtení sonografických snímků levé části hrudi, byla situace jiná. Nebyla jsem
schopná pochopit, že její slova jsou určena právě mně. Zněla jako noční můra.
„Máte malý nádor ve Vašem levém prsu. Prosím, neplýtvejte časem a jděte přímo
do Vaší nemocnice.“ Byla jsem jako
omámená. Automaticky jsem telefonovala svému muži i dětem a řekla jim, že jsem
si naprosto jistá, že nádor není maligní. Doufala jsem, že bude vše v pořádku.
Proč právě já bych měla mít rakovinu prsu?! Nemožné. Vždyť jsem se cítila tak
zdravá. Moje operace byla naplánována na září 2002.
Doktor, který mě
operoval, vypadal velmi mladě. Byl o hodně mladší než můj syn. Chudák chlapec!
Ano, cítila jsem lítost, ne obavy. Z anestezie mě vzbudil zvuk jeho hlasu.
Automaticky jsem odpověděla v angličtině! Mé levé prso bylo nedotčené, vždyť
jsem si to myslela, žádný maligní nádor. Mladý lékař mi potvrdil, že budu v
pořádku. Uplynul měsíc a zazvonil telefon. Byl to můj doktor. Požádal mě, abych
přišla do nemocnice. Velmi se omlouval, když mi oznamoval: Nádor byl zhoubný. Amputace
levého prsu je nezbytná. Teprve teď jsem
pocítila strach. Nechtěla jsem zemřít, vždyť život je tak báječný. Ale naštěstí
jsem měla extrémní podporu své rodiny. Všechno bude v pořádku, ujišťoval mě
manžel. A měl pravdu. Svůj boj s nemocí jsem nakonec vyhrála, rychle zapomněla
na vše špatné a opět se mohla těšit s každodenních radostí.
Navíc jsem se stala
členkou jedné z mnoha pacientských organizací činných v oblasti boje proti
rakovině prsu v České republice, známé pod jménem ALEN. Tam jsem potkala další
ženy se stejným osudem. Můj život získal novou dimenzi. Dimenzi vzájemného
přátelství a porozumění. Právě prostřednictvím organizace ALEN jsem poznala
práci společnosti AVON a její celosvětový boj proti rakovině prsu, které si
nesmírně vážím. Ráda bych vyjádřila svůj obdiv a ocenění aktivitám AVONu.
Osobně se každý rok účastním tradičního AVON POCHODu proti rakovině prsu v
Praze. Bývá tam tolik báječných lidí z celého světa ... – život opravdu
stojí za to žít! Sylvie Matoušková (70) Praha Žena-in -
internetový magazín pro ženy Hotel Hilton Praha
14. 9. 2007 Předání Růžové
stužky - poselství naděje ALEN Praha |