zpět na hlavní stránku

A L E N   P R A H A                                          

 

          Vzpomínka na                                

        krátký  pobyt v hotelu Na Podkově v Bystrém u Poličky           

   

Náš první letošní pobyt v únoru byl sice krátký, ale o to intenzivněji prožitý. Vybraly jsme si k němu ten nejmrazivější týden letošní zimy, ale protože sluníčko svítilo, bylo nám dobře.

 

Už první den začal hezky, cesta vlakem ubíhala a v Poličce na nádraží na nás čekalo auto z penzionu, aby nás zbavilo těžkých zavazadel. Mohly jsme si tedy prohlédnout krásné město Poličku, historické hradby ze 14. století, domky Na Bídě a muzeum Bohuslava Martinů, kde je několik expozic včetně masopustních masek. Pro příští návštěvu Poličky jsme si ještě stačily vyjednat návštěvu v síni řemesel u paní Jonákové (což jsme také při zpáteční cestě splnily a naučily se aspoň to nejjednodušší, ale přitom nejhezčí co jsme tam viděly – stromek nebo kouličku z papírových květů). Teprve po dobrém obědě jsme se rozjely autobusem do Bystrého a ubytovaly se v příjemném hotelu Na Podkově. Zde jsme měly k dispozici kromě prostorných pokojů s příslušenstvím denně bazén s mořskou vodou, obrovskou vířivku, podle zájmu i  posilovnu, a hlavně čtyřiadvacetihodinovou péči všeho personálu hotelu.

 

V pondělí jsme se vydaly na první vycházku, a to hned s průvodcem – pan Unčovský nám celou cestu na zámek vyprávěl o historii města Bystré, o renezančním zámku ze 16. stolentí a jeho nynějších obyvatelích. Tam nás předal paní Machařové, která nám umožnila navštívit terapeutické dílny současných zdravotně postižených, kteří tu mají domov. Nejen jsme jejich výrobky obdivovaly, ale také nakoupily a udělaly jim tím radost. Na zpáteční cestě nás vzal náš průvodce do kostela sv. Jana Křtitele, na kůr k varhanům a dokonce až na věž ke zvonu. Pěkně jsme tam vymrzly, ale P. Marii Karmelskou jsme musely obdivovat.

                             

Naše další vycházka směřovala do Hartmanic, kde jsme si prohlédly Hartmanickou kapličku a pak se zastavily v penzionu Na Vysočině. Po odpočinku a svačince jsme se vydaly dál po zelené značce do Svojanova, kde je středověký královský hrad ze 13. stol. Hrad je bohužel v rekonstrukci, prohlédly jsme jej tedy jen zdola z krásného Svojanova, kde jsme obdivovaly lidovou architekturu a kostel sv. Petra a Pavla.

To už jsme ale spěchaly domu Na podkovu. V prostorném sále jsme při hudbě „tančily“ zumbu – tedy paní cvičitelka Voglová tančila, my se ji snažily napodobit a ona milosrdně tvrdila, že nám to jde. V každém případě to byla náročná hodinka, kdy jsme se pěkně zapotily a taky zasmály a pobavily. Ovšem sprcha a teplý bazén to hned zase napravil.

 

Ani chvíli jsme tady nezahálely, šikovná děvčata objeví vše zajímavé a tak také domluvila návštěvu minimuzea s expozicí ševcovského řemesla a lidového umění v Brtounově chalupě.                                                        

Další den nás autobus dovezl do nedaleké Olešnice podívat se na tradiční výrobu modrotisku u Danzingerů. Obdivovaly jsme krásné vzory forem a lásku otce i syna k rodinné tradici. Ještě musím napsat, že dobrou cukrárnu jsme objevily všude a rozhodně jsme netrpěly hlady, i když v pensionu jsme měly jen snídaně a večeře. Závěrečný večírek „na sedmičce“ se svíčkami a dobrotami byl jen pověstnou třešničkou na dortu našeho krátkého pobytu. Venku byla zima, ale nám bylo teplo u srdce, dobrá parta nikoho nenechá trpět, smích a dobrá nálada rozehřeje.

 

Děkujeme hotelu Na podkově za umožnění prožít v krásném kraji Vysočiny tyto příjemné dny.

 

Únor 2011                                                                                           Daniela Kelišová