zpět na hlavní stránku

                        A L E N   P R A H A

            Motto:

Každý život má svůj

 Mys dobré naděje                                              

 

Galavečer  28. května 2008  Novoměstská radnice

 

 

Od našeho Galavečera uplynuly již 4 měsíce, další události a akce nás zaměstnaly i pobavily, na dalších projektech pracujeme, ale na krásný večer stále vzpomínáme, 15. výročí našeho ALENU máme stále ve svých myšlenkách. V tomto roce oslavujeme 15. narozeniny - již 15 let pomáháme ženám s rakovinou prsu. Pro radost členkám a jako poděkování všem spolupracovníkům a přátelům  jsme uspořádali 28. května 2008 na Novoměstské radnici v Praze Galavečer s programem a rautem. Záštitu nad ním převzala starostka Městské části Praha 2 paní Jana Černochová, spolupořadatelem byla příspěvková organizace Novoměstská radnice s ředitelkou paní Bc. Gabrielou Kolářovou. Hlavními sponzory večera byla Mladá Fronta, časopis Moje zdraví a a.s. Subterra. Chtěli jsme všem poděkovat a také ukázat veřejnosti, že naše práce má smysl, že pomoc, předávání informací a vzájemná výměna zkušeností, pravidelné schůzky, cvičení a plavání, rekondiční pobyty nebo turistické výšlapy ženám pomáhají zvládnout onemocnění a žít dál plnohodnotný život.

 

Po úvodním vystoupení šermířů Spolku sv. Simeona na nádvoří radnice a uvítacím nápoji pokračoval program večera ve Velkém sále. Moderování se profesionálně zhostila paní Marie Retková a pozvala na podium zakladatelku sdružení a jeho první předsedkyni paní Alenu Rejzkovou a také současnou předsedkyni paní Danielu Kelišovou. Společně jsme připomněly historii sdružení, současnou činnost i plány a představy o budoucnosti.

 

ALEN založila v roce 1993 (a zaregistrovala – sdružení samozřejmě nevznilo ze dne na den, myšlenka vznikala a dozrávala již několik let před tím) paní Alena Rejzková – první předsedkyně - a několik žen, které onemocněly rakovinou prsu a chyběly jim informace o nemoci, možnostech léčby - chyběla jim pomoc společnosti. Zkušenosti, informace a poznatky k tomu hledaly všude, dokonce až v Americe. Od té doby máme za sebou 15 let práce pro zlepšení života onkologických pacientek a množství preventivních akcí pro zdravou veřejnost. Pomáháme ženám, které onemocněly rakovinou prsu, ve všem, co je s onemocněním spojeno. Pořádáme pro ně cvičení, plavání, přednášky, semináře, rekondiční a rehabilitační pobyty, výlety a různé společenské akce, poskytujeme jim psychickou podporu. Ve spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi se podílíme na celorepublikových informačních a osvětových kampaních zaměřených na prevenci a boj proti rakovině. Vydáváme Informační zpravodaj s aktuálními informacemi. Chceme ženám v boji s rakovinou prsu pomoci zvládnout nejen onemocnění samotné, ale hlavně vyrovnat se s jeho následky v dalším životě. To nejsou jen fráze - líbí se nám např., co nám napsala novinářka Lada Poláková: „Rakovina je vážnější problém než třeba prohraný sportovní zápas, ale Vaše radost a otevřenost srdcí je jasným důkazem toho, že ten svůj zápas prohrát odmítáte.“

 

Důležité pro nás jsou:

- informace (o nemoci, léčbě, rehabilitaci, sociální pomoci, zdrav. pomůckách)

- zkušenosti těch, které již nemocí prošly (dobrý příklad vyléčených)

- kontakty (lékaři, zdravotníci, pomůcky, sociální pracovníci)

- rehabilitace (plavání, cvičení na suchu i ve vodě, lymfodrenáže, celkové masáže, turistika)

- rekondiční pobyty (součást komplexní onkologické léčby)

- psychická podpora 

- prevence

 

Činnost našeho sdružení ocenil v březnu letošního roku primátor hlavního města Prahy Pavel Bém a předal předsedkyni sdružení cenu Křesadlo za rok 2007, kterou vyhlašuje HESTIA za dobrovolnickou činnost v neziskovém sektoru. Sám název ocenění – „cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci“ - vystihuje činnost sdružení ALEN. V loňském roce jsme vydali ve spolupráci s vydavatelstvím Sláfka knížku „Ztráty a nálezy“ s příběhy onkologických pacientek. Kmotry knížky byli paní Marta Kubišová a pan prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier DrSc.

 

A co je naše budoucnost? Aby nám bylo všem spolu stále dobře a aby se dostaly všechny poznatky, zkušenosti a informace k těm ženám, které to zrovna potřebují. A to je někdy úkol nadlidský.

 

K mikrofonu v renesančním sále Novoměstské radnice se postupně přidala spousta gratulantů a milá slova, gratulace, květiny, dopisy, dárky (i narozeninový dort) a dojetí nebralo konce. Ze všech přání vyjmu jen některá milá slova (kráceno):

„Vážené dámy, moc Vám gratuluji a děkuji za 15 let činnosti Vašeho občanského sdružení. Přeji Vám mnoho spokojenosti a úspěchů a hlavně minimum zdravotních obtíží. Z dopisu Prof. MUDr. Zdeňka Dienstbiera, DrSc. - Liga proti rakovině“

„Milé kamarádky Alenky, děkujeme nejen za milou spolupráci s Vámi, ale i pomoc a radu kdykoliv je potřeba. Blahopřejeme Vám k udělení ceny Křesadlo, které vystihuje neúnavnou dobrovolnickou práci celého kolektivu Alenu. Obdiv si zaslouží ženy, které byly ochotny zveřejnit své životní příběhy ve Vaší knize Ztráty a nálezy. Přejeme Vám mnoho zdraví, životního optimismu a těšíme se na další krásnou spolupráci s Vámi. Osobně Jana Randulová - BENKON Benešov“

„Milé Alenky, k Vašemu úctyhodnému výročí Vám vyjadřuji hluboký obdiv a přeji hodně společně sdílené radosti, hodně spokojených let, přátelskou atmosféru, ohromný kus štěstí a pevné zdraví. Osobně i písemně Jana Drexlerová - Mammahelp Praha“

„Milá Danielo, gratuluji, stále sleduji Vaši činnost a chválím, zůstáváte mezi těmi, co dělají hlavně hodně pro pacientky. Přeji Vám do další práce mnoho sil a zdraví. Z dopisu Evy Mžourkové - Portus Teplice“

„Dobrý den, všechno to povídání o Vaší činnosti a vitalita vašich členek mě chvílemi dojímala k slzám, ale snažila jsem se být statečná - stejně jako jsou všechny vaše Alenky. Z dopisu Kateřiny Havlové - Mirandella

 

Přesto po půl hodině projevů došlo i na tolik očekávané a slíbené vystoupení Folklorního souboru JARO pod vedením umělecké vedoucí a choreografky paní MgrA. Živany Vajsarové. Jejich program a celkové nasazení, radost z hudby a tance,  muzikálnost, pohybové nadání menších i větších dětí, vysoká kvalita jejich vystoupení, výborná choreografie – to všechny nadchlo.

 

Po přestávce, kdy jsme nabídli hostům občerstvení a také možnost prohlédnout si gotickou kapli Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava a vystoupit (po bezmála 200 dřevěných schodech) na věž radnice (vysokou 70 m) a kochat se výhledem na Prahu, se hosté pobavili v další části programu při scénkách z Těžké Barbory a písničkách Jaroslava Ježka v pásmu mladých herců Divadla Ty-já-tr. Na závěr večera zazpívala Mirka Kučerová za doprovodu klavíristy Jakuba Přibyla známé a příjemné melodie na rozloučenou a pro dobrou náladu následujících chvil při občerstvení v dalších prostorách krásné radnice.

 

Celý večer hostům zpříjemňovaly a nám pomáhaly s organizací naše mladé hostesky Bára, Eliška, Kateřina, Kristýna, Lucie, Michaela a Ružica. Po programu jsme uspořádaly v salonku malý raut, kde měli všichni ještě příležitost k popovídání. A bylo dost takových, kteří to využili a zdrželi se do půlnoci. Nebylo divu, protože mezi nás přijeli kromě nejbližších přátel z Prahy a okolí také kamarádky z Benešova, Brna, Havířova, Hořovic, Pardubic, Semil, Valašského Meziřící, Železné Rudy a dalších míst (napočítali jsme 141 hostů). Společně jsme si potvrdily, že nemoc nám sice mnohé vzala, ale víc je toho, co nám dala – a to hlavní – umožnila nám poznat lidi, se kterými bychom se asi jinak nikdy nepotkaly. A toho si vážíme. Teprve v kolektivu onkologických pacientek jsme pochopily, že to, co se nám stalo, je úplně normální věc, nic výjimečného. Vidět společnost žen, které rakovinu přežily a žijí dál život se všemi radostmi a starostmi všedního dne, to je mnohdy víc, než sebelepší prognózy lékařů. Jsme nejlepšími „odborníky“ na život po nemoci a chceme toho využít nejen pro sebe a pro své zdraví, ale také pro informaci zdravé veřejnosti.

 

Poděkovat chceme a musíme všem, kdo se o pěkný večer zasloužili:

členkám Věře Formánkové, Věře Uhrové a její rodině, Soně Mikešové a jejímu manželovi, Zdence Juskové a její rodině, Blance Myškové a její rodině, Blance Šímové, Květě Benešové, Stáně Šeredové, Daniele Kelišové a její rodině, kteří všichni měli s přípravou několik měsíců práci a vynaložili i soukromé finanční prostředky, Městskému úřadu Praha 2 a paní starostce Černochové za podporu a záštitu, Novoměstské radnici a paní ředitelce Kolářové za krásné prostory a zázemí, Aleně Rejzkové za spolupráci, Janě Vítové a její dceři za získání sponzorského daru, všem účinkujícím (kterých bylo 60) za příjemné chvíle, moderátorce paní Retkové za milé vystupování, fotografu panu Chodurovi za krásné fotky, hosteskám za úsměvy, zvukaři Danovi za profesionální práci, obsluze cateringu za dobré jídlo, firmě Jan Becher, Vinařství Ing. Leopold Vlk & syn z Hlohovce a manželům Kudelovým za dobré pití, hlavním sponzorům Mladé Frontě a a.s. Subterra za finanční dary, všem hostům za účast, příznivcům, spolupracovníkům a kamarádkám za hezká slova, dárky, květiny a podporu, kterou nám projevují, za krásnou atmosféru večera a za přátelství. Nelze tady bohužel všechny vyjmenovat ...........

 

Nejlepší na konec – zvláštní poděkování Milanovi nejen za práci a pomoc ve všem, co bylo potřeba, ale také za trpělivost a za to, že ALEN vždy podporuje.

 

                                                                                                                      Daniela

                                                                                                                     

1. září 2008

■ nahoru