zpět na hlavní stránku

Památky Kolína

 

Do Kolína nás jelo 14 krásným tichým vlakem a kupodivu cesta tam i zpět nebyla zpestřena žádným drážním žertíkem. Den před výletem sluníčko lámalo dlouhodobé rekordy, ale v Kolíně bylo i při slunci chladno a větrno. Byla mi chvílemi dost zima, protože jsem se oblékla podle pátečního počasí. Ještě, že jsem (čirou náhodou) měla rukavice!!

Helenka zahájila vycházku u kolínského zámku, o kterém kolínská rodačka Eva neměla ani ponětí, kde leží. Povídali jsme si před torzem gotické brány, kde na portálu je slabě viditelný reliéf dvou draků s propletenými krky. Budovy zámku začaly růst na rozvalinách benediktinského kláštera z 13. stol. V r. 1437 zde založil husitský hejtman Bedřich ze Strážnice hrad, který nazval Lapis refugii (kámen útočiště). Hrad procházel různými přestavbami – renesančními i barokními. Nejvíce se jeho podoby dotklo období po r. 1862 – v celém objektu se rozrostl již stávající pivovar, který fungoval až do roku 1988.

Postoupili jsme dále na Karlovo náměstí s morovým mariánským sloupem se sochou Panny Marie

Neposkvrněné, kašnou a právě probíhajícím malým trhem. Původní radnice na náměstí pochází z r. 1494 a do dnešní podoby byla upravena koncem 19. stol. ve stylu tzv. české renesance.

Do kostela Nejsvětější trojice, který je součástí kláštera kapucínů, jsme měli vzácnou možnost nahlédnout díky právě probíhajícím křtinám. Zařízení kostela je převážně pseudobyzantské z počátku minulého století. Z původní klášterní zahrady je nyní park J. A. Komenského.

Helenka nás upozornila na reprezentační vilu v zahradě, kde je sídlo KB. Protože jí vrtalo hlavou, čí ta krásná budova byla, pátrala a dozvěděla se, že už byla pro banku v 1. republice projektována.

Další zastavení bylo před hranatou budovou divadla z třicátých let min. století.

Pak už jsme došli k domu, kde je umístěna pamětní deska muzikanta Františka Kmocha. 

Po dobrém obědě jsme pokračovali k lahůdce výletu – k areálu chrámu sv. Bartoloměje. Jenže chybka – kostel se restauruje, a to tak, že bude zavřený ještě dalších 5 let. Alespoň jsme si mohli podrobně prohlédnout jeden chrlič, který byl na zemi připravený k opravě. Z raně gotického chrámu je dochováno západní trojlodí s dvojicí osmibokých věží. Na východě přiléhá vysoký parléřovský chór. Obě části tvoří působivý architektonický celek. Jako náplast na zklamání byl výstup na zvonici z roku 1504. Do nynější podoby byla upravena v r. 1872 dle návrhu architekta J. Mockera. I Marcela s vnoučkem vyšlapali 123 schodů na úzký ochoz, odkud jsme se mohli podívat do všech světových stran.

 

V Kolíně žila velká židovská komunita. Na okraji historického jádra města se nacházelo židovské ghetto, ze kterého se dochovalo dvacet původních obytných domů. Navštívili jsme areál synagogy, která byla postavena v 17. století na místě středověké modlitebny. Areál je propojen s židovskou školou, jejímž průjezdem je synagoga přístupná. V židovské čtvrti nás zaujaly obrovské růžové keře skoro u všech domů. Židovský hřbitov byl zavřený – byl šábes.

 

Poslední cíl naší vycházky byl Kmochův ostrov, kde jsme se ještě jednou setkali s Františkem Kmochem a vygotili se u jeho pomníku. Poté jsme přešli na pravý břeh Labe, obešli mohutnou věž Práchovny pocházející z 15. století. Věž sloužila zřejmě jako předsunutá část opevnění kolínského hradu. V době Josefa II. zde měla kolínská posádka sklad střelného prachu, což dalo této věži název.

A to už se nám moc stýskalo po životabudiči – sladké tečce s kávou. 6 vytrvalých nedalo jinak, opustilo ty, kteří pospíchali domů a tak dlouho hledali až našli …. Siestu.

Helenka s námi na výborném dortu nebyla a tak jí aspoň touto cestou všichni za tradičně pěkně připravený výlet děkujeme.                                                                                         VěraF