Památky
Kolína Do
Kolína nás jelo 14 krásným tichým vlakem a kupodivu cesta tam i zpět
nebyla zpestřena
žádným drážním
žertíkem. Den před výletem sluníčko lámalo dlouhodobé rekordy, ale v Kolíně bylo i při slunci chladno a větrno. Byla mi chvílemi dost zima, protože jsem se oblékla
podle pátečního počasí. Ještě, že jsem (čirou náhodou) měla rukavice!! Helenka zahájila vycházku u kolínského zámku, o kterém kolínská rodačka Eva neměla ani ponětí, kde leží. Povídali jsme si před torzem gotické brány, kde na portálu je slabě viditelný reliéf
dvou draků s propletenými
krky. Budovy zámku začaly růst na rozvalinách benediktinského kláštera z 13. stol. V r. 1437
zde založil husitský hejtman Bedřich ze Strážnice hrad, který nazval Lapis refugii (kámen útočiště). Hrad procházel různými přestavbami – renesančními i barokními. Nejvíce se jeho podoby dotklo období po r. 1862
– v celém objektu se rozrostl již stávající pivovar, který fungoval až do roku
1988. Postoupili jsme
dále na Karlovo náměstí s morovým mariánským sloupem se sochou Panny Marie Neposkvrněné, kašnou a právě probíhajícím malým trhem. Původní radnice na náměstí pochází z r. 1494 a do dnešní podoby byla
upravena koncem 19. stol. ve stylu tzv. české renesance. Do kostela Nejsvětější trojice, který je součástí kláštera kapucínů, jsme měli vzácnou možnost nahlédnout díky právě probíhajícím křtinám. Zařízení kostela je převážně pseudobyzantské z počátku minulého století. Z původní klášterní zahrady je nyní park J. A. Komenského. Helenka nás
upozornila na reprezentační vilu v zahradě, kde je sídlo KB. Protože jí vrtalo hlavou, čí ta krásná budova byla, pátrala a dozvěděla se, že už byla pro banku v 1. republice projektována. Další zastavení
bylo před hranatou
budovou divadla z třicátých let min. století. Pak už jsme došli
k domu, kde je umístěna pamětní deska muzikanta Františka Kmocha. Po dobrém obědě jsme pokračovali k lahůdce výletu – k areálu chrámu sv. Bartoloměje. Jenže chybka – kostel se restauruje, a to
tak, že bude zavřený ještě dalších 5 let. Alespoň jsme si mohli podrobně prohlédnout jeden chrlič, který byl na zemi připravený k opravě. Z raně gotického chrámu je dochováno západní trojlodí s dvojicí
osmibokých věží. Na východě přiléhá vysoký parléřovský chór. Obě části tvoří působivý architektonický celek. Jako náplast na zklamání byl výstup
na zvonici z roku 1504. Do nynější podoby byla upravena v r. 1872 dle návrhu architekta J.
Mockera. I Marcela s vnoučkem vyšlapali 123 schodů na úzký ochoz, odkud jsme se mohli podívat do všech světových
stran. V Kolíně žila velká
židovská komunita. Na okraji historického jádra města se nacházelo židovské
ghetto, ze kterého se dochovalo dvacet původních obytných domů. Navštívili jsme
areál synagogy, která byla postavena v 17. století na místě středověké
modlitebny. Areál je propojen s židovskou školou, jejímž průjezdem je synagoga
přístupná. V židovské čtvrti nás zaujaly obrovské růžové keře skoro u všech domů. Židovský hřbitov byl zavřený – byl šábes. Poslední cíl naší vycházky
byl Kmochův ostrov, kde jsme se ještě jednou setkali s Františkem Kmochem a
vygotili se u jeho pomníku. Poté jsme přešli na pravý břeh Labe, obešli mohutnou věž
Práchovny pocházející z 15. století. Věž sloužila zřejmě jako předsunutá část opevnění kolínského hradu. V době Josefa
II. zde měla kolínská posádka sklad střelného prachu, což dalo této věži
název. A to už se nám moc stýskalo
po životabudiči – sladké tečce s kávou. 6 vytrvalých nedalo jinak, opustilo ty, kteří pospíchali domů a tak dlouho hledali až našli
…. Siestu. Helenka s námi na výborném
dortu nebyla a tak jí aspoň touto cestou všichni za tradičně pěkně připravený výlet děkujeme. VěraF |