zpět na hlavní stránku

                                    Moje setkání s rakovinou

 

 

 

Poprvé jsem měla obavu z rakoviny v roce 1992. Našla jsem bulku v levém prsu. Šla jsem okamžitě k lékaři, ale na ultrazvuku měli volno až za 3 týdny. Bulka se velmi rychle zvětšovala, plakala jsem na chirurgii, že tu nejistotu tak dlouho nevydržím, až mi ji vyřízli ambulantně. Naštěstí byla nezhoubná.

 

Byla jsem i na CT vyšetření a mamografu. Rodině jsem se svěřila, až když to dobře dopadlo.

 

Pak jsem chodila občas na mamograf, v roce 1994 mě ještě poslali na sono a našli cystu ve stejném prsu. Ta bůbec nebyla hmatná. Odsáli mi z ní tekutinu a zase to bylo v pořádku.

 

V únoru 2001 jsem byla na mamografu, opět bez nálezu. Nedlouho potom jsem ale měla na bradavce krev, domnívala jsem se, že jsem se poranila o krajku podprsenky při rychlém svlékání. Přirozeně se mi udělal stroupek, ale pak to začalo být divné. Vůbec se nehojil a já měla zlé tušení. Už jsem se z toho ale nehroutila.

 

Byla jsem v té době měsíc mimo republiku, po návratu jsem šla okamžitě k lékaři. Vzali mi vzorek a výsledek byl jasný: rakovina.

 

Teť to šlo rychle, termín operace byl do měsíce, jen co jsem stačila absolvovat vyšetření. Šla jsem na operaci s tím, že přijdu jen o bradavku, ale nakonec byla nutná ablace.

 

Vyrovnala jsem se s tím, jsou horší věci na světě. Můj muž zemřel na rakovinu jater v r. 1995. Viděla jsem jeho utrpení při chemoterapii, myslela jsem, že bych ji nikdy nepodstoupila. Ale podstoupila, nechtěla jsem to vzdát. Vybrala jsem si tu mírnější, celkem 12 dávek. Kdyby se mi nemoc vrátila, šla bych určitě na tu ostřejší a kratší. Po 4 dávkách jsem nechtěla pokračovat dále. Pomohla mi nádorová linka. Několikrát jsem tam volala a ten rozhovor pokaždé s jiným lékařem mě uklidnil.

 

Teď nic neužívám, Tamoxifen mi nedělal dobře. V době léčby jsem v podstatě zaujala postoj, že na nemoc nemám čas. Mezi dávkami jsem byla na třech týdenních pobytech s turistikou, jeden byl v zahraničí. Jsem moc ráda, že už 6 let žiju normálním životem, raduji se se svými dětmi a vnoučaty a podnikám s přítelkyněmi vše, co nás těší.

 

Život je převážně krásný!

 

 

                                                                                             Bedřiška

 

 

 

květen 2007

ALEN Praha

■ nahoru